Doporučení mohou vydat jen školská poradenská zařízení, mezi která patří pedagogicko-psychologické poradny (zajišťují služby a podporu pro žáky s poruchami chování, učení a mimořádně nadané) a speciální pedagogická centra specializující se na žáky s daným postižením (smyslů – sluch a zrak, zdravotní a mentální postižení, vady řeči, PAS, kombinovaná postižení). Každé vyšetření si pro své dítě objedná rodič sám, a to osobně, telefonicky nebo elektronicky.
Školská poradenská zařízení doporučí asistenta pedagoga a následná podpůrná opatření po důkladném psychologickém a speciálně-pedagogickém vyšetření. Zároveň musí být vaše dítě vyšetřeno i ve zdravotnickém zařízení odborníkem – pedopsychiatrem nebo dětským neurologem, který ještě diagnózu potvrdí (ADHD, ADD, porucha chování, PAS a jeho další formy např. Aspergerův syndrom). Mentální postižení diagnostikuje klinický psycholog ve zdravotnictví, ale i psycholog z pedagogicko-psychologické poradny, který dítě následně doporučí do speciálního pedagogického centra (SPC), kde zvolí konkrétní vzdělávací podporu.
Základní smysl práce asistenta pedagoga je poměrně jasný. Má podpořit efektivitu učení ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Asistent pedagoga je nápomocen v socializaci dítěte/žáka, aktivně spolupracuje s pedagogem a napomáhá vytvářet pozitivní klima ve třídě. Nezapomeňte, že mnoho žáků se nemusí po nástupu do základní školy plnohodnotně zařadit do vzdělávacího procesu, zažívají školní neúspěch a z učení nemají radost, spíše stres a obavu, pociťují nejistotu a zklamání. Tento stav může být způsoben mnoha důvody, ale prioritní faktor může být zralostní nepřipravenost vašeho dítěte na vzdělávání (pozdní podpora před nástupem do školky, školy, otálením, neřešením, nenasloucháním různých vývojových oslabení nebo neakceptování rad a podpory od odborníků).
Ve vaší blízkosti se určitě nachází školka, škola, která vám ráda poradí, jak postupovat a jaká opatření učinit, aby byly nastaveny optimální podmínky pro vzdělávání vašeho dítěte. Ptejte se a hledejte možnosti, jak svému dítěti pomoci. Je potřeba, aby vaše dítě dostalo adekvátní míru podpory jak od vás, tak i od odborníků a pedagogů co nejdříve.
Jako jednu z možností můžete využít projekt „Místní akční plán vzdělávání v ORP Břeclav II (MAP ORP II)“ – www.map-breclavsko.cz, v rámci, kterého se mapují všechny školní instituce v území. Jde o tato města a obce: Břeclav, Bulhary, Hlohovec, Hrušky, Kostice, Ladná, Lanžhot, Lednice, Moravská Nová Ves, Moravský Žižkov, Podivín, Přítluky, Tvrdonice, Týnec, Valtice, Velké Bílovice, Zaječí.
Díky své téměř třicetileté praxi a třináctiletému působení s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) v MŠ a také studiu speciální pedagogiky poměrně rychle. Nejdůležitější v tomto směru je ta praxe. Opožděné či zanedbané dítě poznáte, ale pokud se během praxe nesetkáte s různými poruchami autistického spektra (dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom), můžete je zaměnit za mentální postižení. To stejné s vývojovou dysfázií, těžkou sluchovou vadou (hluchota, těžká nedoslýchavost), zrakovou vadou apod. Downův syndrom nebo dětská mozková obrna jsou patrné na první pohled. Musíte umět diferencovat a tím pádem máte první klíč, jak k dítěti přistupovat.
Opět je to o praxi a o tom, naučit se pracovat s dětmi s daným postižením, potažmo s každým jinak, jelikož co zabere u jednoho, nemusí fungovat u druhého. I děti s PAS se učí nápodobou. Vše ale také ovlivňuje míra přidruženého mentálního postižení.
Tady je to opravdu hlavně o rodičích – jestli si sami všimli, že s jejich dítětem není něco v pořádku. Někteří rodiče chtějí slyšet váš názor, někteří se tomu brání (což je zcela běžné), cítí se ublíženi a jsou schopni vás i osočit, že proti jejich dítěti něco máte, že to není pravda apod. Tady potom spolupráce vázne a je dobré počkat např. až na dobu, kdy dítě absolvuje preventivní prohlídku a problému si všimne dětský lékař. Pokud si ani lékař nevšimne, což se pořád ještě stává, dítěti utíká drahocenný čas, kdy již mohlo absolvovat některá vyšetření, mít stanovenou diagnózu a být zařazeno do správného vzdělávacího proudu např. s podpůrným opatřením, jako je asistent pedagoga, úprava vzdělávacího prostředí, speciální pomůcky, individuální vzdělávací plán (IVP) apod. nebo přímo do škol zřizovaných přímo pro dané postižení.
Jak se to vezme. Někteří asistenti pedagoga (AP) pochází z dané školy – kdy si dodělali kurz pro AP (jde především o provozní zaměstnankyně). Když ředitel školy vidí, jaký má zaměstnanec vztah k dětem, jak vychází s kolegy, s rodiči a ví, že jej bude v dalším školním roce potřebovat, většinou ho sám na daný kurz i nasměruje. Další asistenti jsou např. z řad studentů pedagogických fakult, učitelek v důchodovém věku apod. Najít a vybrat si AP se určitě dá. Zcela nevhodným pro pozici AP u dítěte je rodič daného dítěte, jelikož na něj reaguje zcela jinak než na cizí osobu, která mu nastaví i jiná pravidla, než má od rodičů.
Kladně i záporně. Jsou děti, které, i se svým postižením, perfektně do běžné MŠ zapadnou a jsou děti, pro které je toto prostředí zcela nevhodné, rušivé, ať již z důvodu vyššího počtu dětí, velikosti třídy, hluku, střídání většího počtu učitelů, vyšších nároků na vzdělávání, spojování tříd apod., tak také kvalifikovanosti a praxi učitelů. Určitě se bude hůř pracovat např. učitelce MŠ s dítětem s jakýmkoliv postižením, která nastoupila do praxe přímo po maturitě, měla na SŠ pouze okrajovou zmínku o speciální pedagogice, má ve třídě dalších 27 dětí (z toho např. 1-2 netříleté) a dané dítě nemá určenou diagnózu, jelikož do kolektivního zařízení nastoupilo nově jako tříleté. Jinak bude reagovat učitelka s delší praxí, která se již s některým postižením setkala, prošla vzdělávacími kurzy k dané problematice, ví, jak zareagovat, jakým způsobem oslovit rodiče, kam je nasměrovat a co doporučit. A je pak jen na rodičích, jak svému dítěti usnadní cestu vzdělávacím systémem.
Realizováno v rámci projektu Místní akční plán vzdělávání v ORP Břeclav II, reg. č. projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/17_047/0009693.
Tvorba webu Softmedia
PhDr. Renáta Jurčíková se zabývá diagnostikou dětské zralosti, procesem vývoje a poukazuje na vhodnost možností, vnímání vzdělávacích potřeb dítěte/žáka a vytváření vhodných podmínek pro vaše dítě ve vzdělávacím procesu (MŠ, ZŠ). Proto vám doporučuje, začněte vše hodnotit a nastavovat před nástupem do zařízení, jak MŠ nebo ZŠ. Pokud se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami (vývojově oslabené dítě, s vadou řeči, sluchu, zraku, s mentálním nebo zdravotním postižením, poruchou učení, chování, ADHD, ADD, PAS a jeho další formy např. Aspergerův syndrom), potřebuje především nastavit podporu, možná i upravit podmínky ve vzdělávacím procesu dle jeho možností a potřeb.
Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami je dítě nebo žák, kteří potřebují k naplnění svých vzdělávacích úspěchů poskytnout různé formy podpůrných opatření (dopomoc). Mezi podpůrná opatření se řadí možné úpravy ve vzdělávání dítěte nebo žáka potřebné pro vytvoření vhodných možností i podmínek pro vzdělávání. Podpůrná opatření jsou definována školským zákonem, podle rozsahu a obsahu se člení do I. – V. stupně.
Nesmíme zapomenout, že mateřská škola má v rámci výchovně vzdělávacího procesu svá specifika. Věková skupina vzdělávaných dětí je v rozmezí dva až šest let, případně sedm let, přičemž skupiny ve třídách jsou zpravidla heterogenní. Mateřská škola je často první institucí, kdy se dítě i rodina zapojuje do systému školního vzdělávání. Ve třídách během dne pracují nejčastěji dvě učitelky (asistent může být třetí osobou v týmu dle potřeb dítěte). Učitelka často bývá první osobou, která rodině sděluje informaci o možných speciálních potřebách dítěte.
Při přijímání asistenta pedagoga je pro ředitelky i učitelky mateřských škol důležité, aby asistent pedagoga splňoval nejen kvalifikační podmínky dané zákonem, ale současně i potřebná kritéria pro práci s předškolními dětmi. Asistent by měl mít intuici, empatii a dle nastavených pravidel by měl zvládat komunikaci a spolupráci, jak s dětmi a pedagogy, tak i s rodiči. Vše by mělo být sladěno tak, aby ve třídě bylo vytvořeno pozitivní klima pro práci v rámci kolektivu.